Major Tom znovu umírá, už nejméně po tisící

kolik lidí už ho slyšelo mizet mezi hvězdami

za zavřenýma očima se míhají záblesky hvězdy nejsmrtelnější

oživující a zabíjející

jako láska, která probudí každý nerv v těle nedospělé dívky jen proto, aby ji nepozorovaně usmrtila v její jedinečnosti

jako láska, která z nás dělá umělce jen proto, aby nás po pár letech našla na dně skleničky

za zavřenýma očima se míhají záblesky a berou na sebe tvary stvoření žijících na zemi před milióny let

mihotající se prvoci v barvách ohně

už jsme v Praze?

nevím, sleduju stvoření světa, promiňte

houpavě vjíždíme pod secesní střechu nádraží

železný koráb pluje krajinou

zdánlivě nedotčen jejími rozmary

za 8 miliard let už tu nebude ani krajina ani koráb ani my

8 miliard let, i věčnost se proti tomu zdá krátká

a přece vše co vidíme okolo je minulost

žij v přítomnosti, ale jak? záblesky života a smrti, které sleduji jako na projektoru, jsou minulost

Major Tom se vydal do minulosti a v ní také zůstal

potkáme se spolu zakrátko

8 miliard let je jako vteřina

love me, love me forever šeptáme svým milencům

a o onu věčnost později jim šeptáme leave me, let me leave

věčnost se smrskne na pár okamžiků naplnění naší touhy, našeho pudu a povinnosti

je to láska co mihotající prvoci cítí, když se štěpí a obohacují svět o své další generace?

tma

uběhlo už oněch 8 miliard let?

policista kontrolující mé doklady neslyší mé myšlenky a nevšímá si smrtelných účinků tunelu ani mé bezcílné cesty

jsem zločinec, dopustila jsem se zločinu největšího

nezabíjím jen člověka, zabíjím ve svých myšlenkách jeho jedinečnost, jeho neuchopitelnost a jeho sny

zůstává jen skořápka, fyzické tělo

za usmrcení fyzického těla zvířete nebo stromu žádný trest nepadne

když usmrtím tělo člověka… –

život za život, tělo za tělo

neví ale, že já jsem usmrtila všechny, nikdo není než souhrn biologických procesů

odebrala jsem jim jejich já, v mém světě jsou nic

nejsou víc než obraz slunce na mé sítnici

nezachytitelný kamerou, nenapodobitelný

můj soukromý obraz světa, jediné, co je opravdu mé

vystupují a nastupují spolucestující se svými starostmi, bolestmi a touhami

jaké jsou jejich světy? jak vypadají jejich odlesky slunce?

okolní les udělal z mé sítnice válečné pole, kde záblesky z kulometů střídají oslnivá světla flaku a tmu následující po vybombardování měst

proč se při tomto obrazu usmívám? jsem necitelná, pohrdám lidským životem a jeho obětí pro svobodu, demokracii, lásku a peníze?

nepohrdám, nelze pohrdat něčím, co neexistuje

existuje pouze minulost

důchodce sedící naproti nervózní, že zmešká svou stanici, žije v minulosti stejně jako batole spokojeně spící na klíně své matky

oba jsou jen obrazy z minulosti, které zmizí, kdykoliv se mi zachce

pršelo, kalužemi okolo trati probleskávají paprsky slunce a probouzí v nich život

tytéž paprsky ony kaluže zanedlouho vysuší a veškerý život zabijí

jako láska

láska?

I love him

chce se mi říct

I love him more than anything

ale nemůžu

pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí? pravda a láska není nic bez lži a nenávisti

pravda by nebyla pravdou, kdybychom postrádali lež

a láska? láska je jen nástroj stvoření, minulost, která se snaží proměnit v budoucnost

8 miliard let již uběhlo, znovu a znovu každou vteřinu

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s